Univerzita
Karlova v Praze
(referát vytvořený pro seminář
Na téma orwellismu)
Zpracovala:
3. ročník, prezenční studium Praha, prosinec 2003
Brainwashing, česky
vymývání mozku, psychická manipulace nebo také mind control, thought control,
coercive persuasion (v překladu: kontrola mysli, myšlenek, nátlakové
přesvědčování), toto všechno jsou synonyma, která můžeme definovat
jako psychologické a ideologické působení na člověka s cílem ovládnout
(formovat) jeho myšlení proti jeho vlastní vůli, což vede ke zhoršení
individuálních kognitivních a sociálních funkcí.
Na začátku bych se měla také zmínit o tom, že o efektivitě brainwashingu se stále vedou debaty. Jedni tvrdí, že nikdo není vůči těmto technikám imunní, druzí naopak, že svobodná lidská vůle se nedá nijak rozvrátit. Podle mého velmi záleží na tom, co od brainwashingu očekáváme, pokud např. budeme očekávat, že zmanipulovaná matka od rodiny se na náš příkaz vydá vraždit, můžeme být zklamáni, ale jisté účinky např. podprahového ovlivňování již byly celkem uspokojivě dokázány.
Jen krátké ohlédnutí do historie: např. Dick Sutphen klade
vynalezení metody brainwashingu někam do 18. stol. v souvislosti
s křesťanským obrozením v USA, naproti tomu Robert Jay Lifton až do
50. let, kdy probíhala korejská válka. Čínští komunisté tam měli údajně objevit
metodu, která způsobovala hluboké a trvalé změny chování válečných zajatců.
Konkrétně jejich konverze ke komunismu (tento případ byl však zpochybňován,
zajatci byli možná prostě jen vydíráni, podepsali cokoliv za teplejší deku,
lepší jídlo atd.). Techniky, které tam Číňané praktikovali můžeme zařadit do brainwashingu
staršího pojetí, který je založen na násilí, aplikaci drog atd..
Vězni byli týráni, vyslýcháni, trpěli nedostatkem spánku,vyvolával se u
nich pocit viny ze zrazování přátel, tím navodili vězni pocity strachu a
úzkosti, v dalších fázích pak nátlak odlehčili, vězeň byl přinucen
zpovídat se ze svých prohřešků v minulosti, pomocí pokřiveného výkladu
věznitelů pocit viny odreagován, prohlubování významu komunistických idejí,
v poslední fázi proběhlo navození psychické rovnováhy a politická
konverze.
Od 50. let však došlo ke značnému zdokonalení psychické manipulace,
jejím vývojem se zabývala např. i CIA. Širší veřejnost se o těchto praktikách
dověděla popularizací psychologie.
Nové pojetí psychické manipulace bychom mohli považovat za
rafinovanější: nejdůležitější je, že oběť si to vůbec neuvědomuje, pachatelé
jsou pak většinou považováni za přátele, oběť bezděčně spolupracuje, nepoužívá
se téměř žádné fyzické násilí, místo toho spíše násilí psychické a využití
slabých stránek člověka, pravda o kultech zabývající se manipulací je těžko
zjistitelná, snaží se o sobě navenek vytvořit pozitivní obraz.
Tady už trochu narážím na sekty, které jsou dnes nejčastěji spojovány
s výrazem brainwashing.
Samotný termín sekty je problematický, protože není jasně vymezená
hranice mezi náboženskými organizacemi a sektami, které většinou vnímáme jako
něco společensky škodlivého. Psychickou manipulaci využívají její vedoucí
členové k podrobení adepta, začlenění do sekty a utvoření jeho závislosti
na ní. Motivem tohoto jednání obvykle bývá obohacení, či obohacování na
úkor členů.
Jaké se tedy používají metody? Můžeme je rozčlenit na čtyři základní
složky:
1)
řízené chování
Ø kontrola individuální fyzické reality – místo pobytu, oděv, jídlo, spánek, práce
Ø kvůli dosažení této kontroly většina kultů předepisuje svým členům tuhý režim
Ø omezování volného času
Ø členové musejí žádat své vedoucí o povolení téměř na všechno – často finanční závislost
Ø člen se musí chovat tak, jak by se chovala celá skupina
2)
řízené myšlení
Ø důkladná indoktrinace členů: vštípení nauky, nový způsob vyjadřování, metody zabraňující svobodnému myšlení – dobrý člen musí umět manipulovat sám sebe, používá rituály brzdící myšlení, např. když ho napadne negativní myšlenka, začne odříkávat modlitby, což má obnovit jeho duševní rovnováhu
Ø člen kultu vůbec nemusí myslet, ideologie myslí za něj
Ø používání pokleslého jazyka, jehož pojmový obsah byl okleštěn a zfalšován – slova poskytují látku pro myšlení, kontrolovat je znamená kontrolovat i uvažování (velmi to připomíná Orwellův newspeak)
Ø vše je směřováno k tomu, aby se z členů stali poslušní pracovití otroci
3) řízené emoce
Ø pěstování fóbií, které mají zabránit odchodu členů: do nevědomí členů je vložen živý negativní obraz, který jim znemožní vůbec pomyslet na to, že by mohli být někdy šťastní a úspěšní mimo skupinu; členové jsou naprogramováni, že když vystoupí ze sekty, postihne je nějaká katastrofa, navíc si členové existenci těchto fóbií ani neuvědomují
Ø není dovoleno mít negativní emoce, pouze vůči vnějšímu světu (dalo by se říci, že sekty vyloženě potřebují nepřítele, stejně jako totalitní režim v 1984 – konkrétního Goldsteina, nebo vojáka současného nepřítele)
Ø lidé jsou udržováni v nejistotě: jednu chvíli jsou káráni a jindy zas chválení
Ø mocným nástrojem citové manipulace je vyznání hříchů či nesprávných názorů, což po veřejném pokání není zapomenuto, ale v případě potřeby použito proti dané osobě
Změní- li se jedna z těchto tří složek, ostatní mají snahu změnit se též
4)
řízené informace
Ø uzavření přísunu informací, které člověk potřebuje k tomu, aby si vytvořil zdravý úsudek (na toto dbají všechny totalitní režimy a to mohou být uvolněnější než ten Orwellův)
Ø zároveň jsou narušovány mechanismy k jejich zpracování
Podobné techniky jako sekty má údajně používat i Námořnictvo Spojených Států při výcviku svých vojáků. Málo jídla spojené s namáhavou fyzickou prací sníží u vojáků hladinu cukru v krvi, čímž se nervová soustava stane citlivější, následuje fáze zahlcení informacemi, bombardování otázkami atd., kdy může dojít i k akceptaci převrácené logiky (trochu mi to připomnělo O’Brienovu otázku na Winstona v mučírnách Ministerstva lásky: „Tady je pět prstů. Vidíš pět prstů?“ Samozřejmě mu ukazoval jen čtyři.). Následují hodiny pochodování nebo meditace, kdy se voják uvede do stavu jakési sebehypnózy a ideální námořník je na světě. Voják, který za každých okolností uposlechne rozkazu a nebude o tom, co dělá, příliš přemýšlet. Asi jeden z mála způsobů, jak donutit lidi, kteří by normálně neublížili ani kuřeti, zabíjet lidi. Samozřejmě je otázkou, jak lidská psychika na tyto techniky zareaguje a jestli onu „proměnu“ zvládne. Pokud můžu trochu odbočit, při současném stylu vedení válek je, podle mého, ono zabíjení trochu snazší tím, že málokdy dojde na souboj tváří v tvář.
Dalším výskytem brainwashingu v současnosti budou i tzv. přesvědčovací
techniky, které řadí mezi „lehčí“ formy. Snaží se útočit na pravou mozkovou
hemisféru, která je zodpovědná za imaginaci a kreativitu a která je spíše
náchylná k nějaké sugesci, než levá hemisféra podporující analytický,
racionální přístup. Přesvědčovací techniky využívají třeba politici – např. při
veřejném projevu k davu nadhodí otázky, na které všichni odpovídají jasné
ano (např. „Máte dost věčného zdražování?“), dále pokračují s více diskutabilním
tvrzením, s nímž posluchači ze setrvačnosti souhlasí a jako poslední
přichází nějaké sugestivní tvrzení, které posluchači přijmou, protože už jsou
pozitivně nastaveni od začátku. Nebo další příklad: pojišťovací agenti na
člověka zaútočí v jeho bytě: „Dovedete si představit, že by tento krásný
domov měl shořet na prach?“ ´To většinou dovede právě naše pravá hemisféra a
agent dosáhne svého cíle.
Jednou z nejzajímavějších forem brainwashingu je, podle mého, podprahové
programování. Jde o skrytou sugesci, která je vnímána pouze podvědomím.
Podle jednoho amerického kognitivního psychofyziologa až 99% naší poznávací
aktivity je podvědomých. I když bych tomuto číslu úplně nedůvěřovala,
naznačuje, že velkou část našeho vnímání a zpracovávání získaných informací
nemáme pod kontrolou. A z toho právě těží různí producenti podprahových
sdělení.
Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů efektivity podprahových
sdělení je experiment Hale Beckera, který provedl v jednom
obchodním domě v New Orleans. Do hudby, pouštěné v obchodě,
zakomponoval neslyšitelné příkazy: Jsem čestný a Nebudu krást. Během půl roku
nepřetržitého vysílání podprahových sdělení klesl počet krádeží
v obchodním domě téměř o 75%.
Podobně kladně chtějí lidé působit i sami na sebe. K tomu účelu si mohou koupit i přístroj, který se zabuduje do hi-fi věže a do hudby pak míchá podprahovou formulku, kterou si zákazník zvolí – třeba Kouření je mi odporné nebo Angličtina je pro mne zajímavá. Motivační kazety založené na tomto principu jsou na trhu už poměrně dlouho.
Naopak efekt podprahového programování neuznal v roce 1990 jeden
soud, na který se obrátili rodiče fanouška hudební skupiny Judas Priest, který
spáchal sebevraždu. Měl tak učinit na popud podprahového signálu Udělej to
obsaženého v jedné z písní této skupiny.
Ale podprahové sdělení nemusí být skryté pouze v audio-nahrávkách, velké pole působnosti skýtá film a televize. Do vysílání už se několikrát dostalo sdělení související s volebními kampaněmi (např. agitující pro Mitteranda nebo Bushe jr.), popř. další (jejichž smysl mi, přiznám se, uniká) jako podprahová zpráva nalezená nedávno u nás, v seriálu Pane, pojďte si hrát, a která zněla: Hlasuji pro MÍR!
S tímto médiem je ovšem
spojen zejména termín podprahové reklamy, který poprvé použil James
Vicary. V roce 1957 uskutečnil pokus, kdy byla do promítaného filmu
zařazena pole s textem Pijte Coca-Colu a Jezte popcorn, tak že se na
1/3000 sekundy objevila ve filmu každých 5 sekund. Po skončení filmu, prodejci
těchto potravin opravdu zaznamenali zvýšenou tržbu. Nicméně experiment byl
posléze zpochybňován, a to i jeho autorem.
Co se týče tištěné podprahové reklamy, hojně jsou využívány různé neviditelné sexuální symboly, které mají přilákat více kupujících.
Efekt tomuto druhu propagace neupírá ani zákon, který používání
podprahové reklamy zakazuje. To by bylo k podprahovému programování vše.
Pokud chceme najít příklady brainwashingu v románu 1984, není to nic těžkého, toto téma se prolíná celou knihou a některé příklady už jsem tady zmínila. Dala bych to do spojitosti s doublethinkem a to tak, že techniky brainwashingu užívala Strana na občanech právě k rozvinutí jejich schopnosti doublethinku. Neustálé udržování ve strachu a napětí, minuty nenávisti, zaplavování protichůdnými informacemi s dokonalou samozřejmostí, charismatičtí řečníci, omezování volného času, produkce stereotypního umění a nakonec možná i ten snižující se příděl čokolády (jako snížení hladiny cukru v krvi u vojáků), to všechno, jak se domnívám, jsou způsoby vymývání mozku, které bych přiřadila spíše k novodobému pojetí, jak je zmíněno výše. Tzv. brainwashing staršího typu najdeme ale v knize také, a to až v samém závěru a týká se konkrétně Winstona. V celách Ministerstva války jim jde o dokonalé vymytí mozku a přeprogramování celého člověka tak, aby si opravdu myslel to, co je pro Stranu vhodné. Tady je právě velmi silný moment lidského utrpení a ponížení.
Na závěr několik důležitých otázek: hrozí nám brainwashing? Zdá se mi, že technik brainwashingu je široké spektrum, od již výše zmíněných přesvědčovacích technik až po tvrdé vymývání mozku třeba i za použití násilí. S těmi lehčími formami se, myslím, člověk setkává celkem běžně. Je to určitě všudypřítomná reklama, která nám vnucuje polopravdy či nepravdy zaobalené tak, aby se vloudily do mozku a tam nenápadně ovlivňovaly, jaký jogurt si dáme k snídani, jakým autem odjedeme do práce a jakému mobilnímu operátorovi dovolíme, aby obsadil náš telefon. Nebo některé politické projevy, také popsané výše. Proti tomuto se nabízí jediná ochrana: zachovat si odstup a schopnost posoudit věc svým vlastním rozumem. Tato schopnost by měla růst se vzděláním, ovšem odepření svobodného přístupu k informacím ji může značně omezit.
Co se týče sofistikovanějších metod psychické manipulace jako jsou ty, které využívají sekty, tam už bude obrana složitější. Nejlepší je v tomto případě asi prevence, tj. žít svůj život tak, abychom neměli potřebu stát se součástí společenství tohoto typu, abychom i v krizích dokázali racionálně přemýšlet a odlišit přátele od těch, kdo nás chtějí zmanipulovat ve svůj prospěch.
Proti podprahové manipulaci není, podle mého, žádné obrany, což vyplývá ze samotného principu této metody (těžko ovlivníme něco, co zachytí pouze naše podvědomí).
Dále je zajímavá otázka, zda může dojít k širšímu ohrožení společnosti se zneužitím těchto technik. Myslím, že katastrofální následky, stejně jako v Orwellově románu, může mít psychická manipulace v rukou mocenských skupin. A to zejména, máme-li jít trošku do budoucna, zneužití nanotechnologií ve formě třeba čipů implantovaných ke kontrole mozkových procesů. Tady si myslím, je obrana celkem prostá (i když možná více na papíře než v realitě), nedopustit, aby se skupiny s totalitními sklony dostaly k moci. To je snad v dobře fungujícím demokratickém státě možné – záleží ovšem na uvědomělých voličích, zajdeme-li kousek dál, dostaneme se opět k úrovni vzdělání.
K širšímu ohrožení může dojít také ze strany lidí psychicky zmanipulovaných, přesvědčili jsme se o tom 11.9.2001. Jsem přesvědčena, že u extremistických skupin, ať už je jejich životem náboženský nebo národně-osvobozenecký boj, k psychickým manipulaci dochází také. Nevěřím, že sebesilnější motiv, by dokázal donutit svobodnou vůli k ohavnostem typu sebevražedných atentátů.
Použité zdroje
Ø
Wikipedia - encyklopedie. [on-line]. Dostupné z :
http://www.wikipedia.org/w/wiki.phtml?title=Mind_control
Ø
Encyklopedie Diderot. [CD ROM]. Praha: Diderot. 1999
Ø SUTPHEN, Dick. The battle for your mind. [on-line]. Dynamic Living Media. 1995. Dostupné z: http://www.ctyme.com/bwash/bwash.htm
Ø KÖPPLOVÁ, Pavla. Mámení mozku. Instinkt, 2003, roč. II., č. 41, s. 24-29
Ø VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Portál. 1998
Ø LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 1997
Ø HASSAN, Steve. Jak čelit psychické manipulace zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka. 1994